Bremer Vulkan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bremer Vulkan
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formaakciová společnost
Datum založení23. října 1893
Datum zániku1997
Adresa sídlaVegesack, Německo
Souřadnice sídla
Charakteristika firmy
Oblast činnostiloďařství, stavba lodí a plavidel a vehicle construction
ProduktyU 292, U 293, U 73, U 74 a U 75
Dceřiná společnostSchichau Seebeckwerft
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bremer Vulkan byla německá loděnice sídlící na řece Vezeře v Brémách. Stavěla civilní i vojenská plavidla. Vznikla na základě loděnice fungující ve Vegesacku od roku 1805. V letech 1893–1984 nesla název Bremer Vulkan AG Schiffbau und Maschinenfabrik in Vegesack a v letech 1984–1997 pak název Bremer Vulkan Verbund AG. Roku 1997 společnost zanikla. Během své existence měla několik poboček, například v Bremerhavenu, Rostocku a Wilhelmshavenu. Postavila více než 1000 plavidel.[1]

Loděnice Bremer Vulkan v roce 1910
Loděnice Bremer Vulkan v roce 1974

Historie loděnice sahá do roku 1805. V lednu tohoto roku začal Johann Lange stavět plavidla ve Vegesacku na předměstí Brém. Jím založená společnost byla roku 1893 přeměněna na Bremer Vulkan AG Schiffbau und Maschinenfabrik in Vegesack. V letech 1896 a 1899 loděnice získala objednávky od rejdařství Norddeutscher Lloyd a Hamburg America Line (HAPAG). V souvislosti s nimi byla loděnice do roku 1902 významně rozšířena a modernizována.[2] Do roku 1908 postavila 506 plavidel, včetně velkých poštovních, pasažérských a nákladních plavidel (např. pro Norddeutscher Lloyd, Hamburg America Line, DDG Hansa) i menších parníků (např. pro Woermann-Linie, Deutsche Ost-Afrika Linie). Roku 1908 měla šest skluzů pro stabu velkých plavidel.[3] Roku 1913 loděnice zaměstnávala 3600 osob. Roku 1914 v ní byla na vodu spuštěna velká pasažérská loď SS Zeppelin.[2]

Za první světové války německému námořnictvu dodala jedenáct minolovek a zapojila se i do stavby ponorek třídy U 93. Roku 1928 na vodu spustila tehdejší největší tanker C. O. Stillman.[2] Za druhé světové války byla významným dodavatelem německých ponorek. Prováděla i jejich opravy. Postaveno v ní bylo 74 ponorek Typu VII.[1] Využívala přitom i práce vězňů z německých koncentračních táborů.[2] Pro ochranu před bombardováním v ní byl rozestavěn ponorkový bunk Valentin, zůstal však nedokončen. Za války byla loděnice vážně poškozena bombardováním. Provoz v ní byl obnoven roku 1949.[1]

Roku 1972 se loděnice stala součástí společnosti Thyssen-Bornemisza-Group NV. Stala se hlavním dodavatelem raketových fregat třídy Bremen (F122). Roku 1984 se loděnice Bremer Vulkan sloučila s loděnicí Lloyd-Werft. Získala název Bremer Vulkan Verbund AG. Po sjednocení Německa expandovala do někdejšího Východního Německa. Postupem času se Bremer Vulkan přeměnil v největší německou loděnici a významný průmyslový koncern. V roce 1994 měla společnost osmdesát poboček. Stavba lodí tehdy zajišťovala 44% příjmů koncernu.[3] Roku 1996 společnost vyhlásila bankrot a roku 1997 loděnice ukončila činnost.[1]

Vybrané projekty

[editovat | editovat zdroj]

Vojenská plavidla

[editovat | editovat zdroj]

Civilní plavidla

[editovat | editovat zdroj]
  • SS Zeppelin – pasažérská loď
  • SS Hannover – obchodní loď zajatá Brity a přestavěna na eskortní letadlovou loď HMS Audacity.
  • SS Berlin – pasažérská loď
  1. a b c d Bremer Vulkan AG [1893-1984] [online]. Válka.cz [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  2. a b c d Bremer Vulkan AG [online]. World War II Database [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Bremer-Vulkan Schiftbau und Maschinenfabrik, Vegesack, Bremen [online]. Globalsecurity.org [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bremer Vulkan na Wikimedia Commons
  • WOLF, Johanna. 3. Bremer Vulkan. A case study of the West German shipbuilding industry and its narratives in the second half of the twentieth century. In: Shipbuilding and Ship Repair Workers around the World: Case Studies 1950-2010. Amsterdam: Amsterdam University Press, 2017. Dostupné online. S. 117–142. (anglicky)