Zápor
Zápor (negace) v lingvistice znamená popření obsahu věty (výpovědi) nebo její části.
Rozlišuje se zápor:
- větný – popírá obsah věty, může být buď obecný, kdy popírá celou větu (nikdo nepřišel), nebo částečný (někdo nepřišel);
Prostředky tvoření:
a) záporka ne před určitým slovesem (Dopis jsem nedostal)
b) záporná zájmena, záporná příslovce + záporné sloveso určité (Nikdo to neviděl)
c) záporka ani + záporné sloveso určité (Neozval se ani hlásek)
Popření:
a) obecné – vztahuje se na všechny případy (To nikdo neviděl)
b) částečné – popírá jen část množství (Někdo to neviděl)
- slovní (nepřítel, nebezpečný);
- členský (ne mně, ale jemu to říkej).
V češtině se zápor tvoří obvykle záporkou ne, která se často připojuje jako předpona (nemám, neznámý), u zájmen a příslovcí předponou ni- (nikdo, nijak), případně záporné je již slovo samo (žádný).
Ve slovanských jazycích (včetně češtiny) je možná kumulace záporných slov ve větě, např. Nikdy to nikomu neříkej. V germánských jazycích obvykle může být ve větě pouze jeden záporný výraz, např. angl. Never say it to anybody (dosl. nikdy to někomu říkej).