Zápor
Zápor (negace) v lingvistice znamená popření obsahu věty (výpovědi) nebo její části.
Rozlišuje se zápor:
- větný – popírá obsah věty, může být buď obecný, kdy popírá celou větu (nikdo nepřišel), nebo částečný (někdo nepřišel);
- slovní (nepřítel, nebezpečný);
- členský (ne mně, ale jemu to říkej).
V češtině se zápor tvoří obvykle záporkou ne, která se často připojuje jako předpona (nemám, neznámý), u zájmen a příslovcí předponou ni- (nikdo, nijak), případně záporné je již slovo samo (žádný).
Ve slovanských jazycích (včetně češtiny) je možná kumulace záporných slov ve větě, např. Nikdy to nikomu neříkej. V germánských jazycích obvykle může být ve větě pouze jeden záporný výraz, např. angl. Never say it to anybody (dosl. nikdy to někomu říkej).