Zápor

Zápor (negace) v lingvistice znamená popření obsahu věty (výpovědi), části věty, větného členu nebo slova.

Druhy záporu

Rozlišuje se zápor:

• větný – popírá obsah věty, může být:
  • obecný, kdy popírá všechny možné případy: Nikdo nepřišel.,
  • částečný, který popírá jen část případů: Někdo nepřišel.

Prostředky tvoření:

1. záporka ne před určitým slovesem: Dopis jsem nedostal.
2. záporná zájmena, záporná příslovce + záporné sloveso určité: Nikdo ho nikdy neviděl.
3. záporka ani + záporné sloveso určité: Neozval se ani hlásek.

• členský - popírá platnost jednoho větného členu: Ne mně, ale jemu to říkej.
• slovní - popírá význam samotného slova. Tvoří se pomocí záporky ne a vytváří se od podstatných a přídavných jmen, přílovcí a číslovek , výjimečně zájmen: nechuť, nechutný, nechutně, nejeden, nemnoho, nejá. Kladné a záporné slovo zpravidla vytvářejí antonymní dvojici: přítel - nepřítel, velký - nevelký; u některých slov původní (kladný) význam zanikl a užívá se pouze záporný výraz: nezbeda, nerost. Kuriózní jsou v češtině dvojice slov stvůra - nestvůra a svár - nesvár, které navzdory záporce představují synonymní výrazy.

V češtině se zápor tvoří obvykle záporkou ne, která se často připojuje jako předpona (nemám, neznámý), u zájmen a příslovcí předponou ni- (nikdo, nijak), případně záporné je již slovo samo (žádný).

Ve slovanských jazycích (včetně češtiny) je možná kumulace záporných slov ve větě, např. Nikdy to nikomu neříkej. V germánských jazycích obvykle může být ve větě pouze jeden záporný výraz, např. angl. Never say it to anybody (dosl. nikdy to někomu říkej), i když v hovorovém jazyce se také mohou kumulovat (např. slova We don’t need no education z písně Another Brick in the Wall od Pink Floyd).

Související články

• Negace (logická)
• Antonymum
• Věta

Literatura

• NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 73-74. 

Portály: Jazyk